Revoluce 89
17. listopadu 1989 jsme byli s Alenou na Albertově na studentském shromáždění, trochu zde fotím. Potkáváme Martu Kubišovou a pomáháme jí prodrat se k pódiu. V těsném davu se cítíme nepříjemně a odcházíme na Václavské náměstí, kam průvod směřuje. Tak se stane, že na Národní třídu dorazíme z druhé strany, rovnou do zad kordonu policistů. Těsně vedle nás stojí reportér nějaké západní agentury. Policajt mu vytrhne foťák z ruky a vší silou jím mrští o zem. Na ten úder o asfalt se pamatuji dodnes, něco, jako když vám spadne na zem kokos, dutý zvuk, přístroj i objektiv se rozpadají, zůstávají ležet na zemi, fotograf vykřikuje, neodváží se přístroj sebrat ze země, nechává ho tam ležet a odchází pryč. Už se neodvažuji fotit, z toho večera už máme jen vzpomínky. V dalších dnech už ale pracuji, co to dá, Václavák, Letná, Staroměstské náměstí, stávka v divadlech...
Pracuji v té době jako stavební mistr, maringotku mám přímo u Letenské pláně, opravujeme ulici Čs. armády. V listopadu je už zima, ozve se zaklepání a sedá si k nám Alexander Dubček. Nechce se mu čekat na ulici. V první vteřině nevím, kdo to je, poznává ho až můj starší kolega. Dubček je akorát poprvé v Praze, přijel ze Slovenska podpořit revoluci. Tak to mám asi úplně první Dubčekovu revoluční fotku!
Výběr z reportáže pak v lednu 1990 použiji na příjímačky na FAMU a na velkou společnou fotografickou výstavu v Mánesu. Fotografie z Národního divadla s Josefem Kemrem otiskuje agentura Radost do svého fotografickéhom sborníku Revoluce 89.
Viktor Fischer
