Vesnice v Praze
Ing. Věra Dvořáková - Janů, CSc.
Vesnice v Praze
“Podívejte se někdy od hotelu Holliday Inn v Podbabě směrem k vrchům - k Babě a dále....pod ní objevíte zbytky mírného svahu třetihorní řeky. Na něj naváže kolmý sráz vltavského kaňonu......” podobně popisuje geolog Václav Cílek v jedné ze svých pozoruhodných statí vstup do krajiny dvou vesnic v Praze ze strany Vltavské.Do Vltavy v Podbabě nenápadně vtékají dva potoky, které vyhloubily do skalisek v průběhu tisíců let dvě údolí, zasazená dnes do zelených svahů. Na severu jsou tato údolí ohraničená poli. Kolem cest - silnic - se vytvořila ulicová sídla,vesnice, obklopená sklanatými srázy, na něž navazují pole a les. Shlukují se zde malé i větší domy, množství starých i mladších stavení, zahrad, teras, sadů, mlýnů, usedlostí, někdejších šenků, hospod, špejcharů, stodol, sýpek,... Sráz strání, svažujících se k potočním nivám, spojení stavení, domů i domků, ukrývajících se v zeleni zahrad skýtá jedinečný obraz a skrývá představu o kvalitě života.O novém pojetí luxusu: je to tišina a blízkost přírody.Bez kostela, bez hřbitova, vlastně bez obvyklé návsi.Dvě vesnice: Lysolaje a Šárecké údolí.Mnoho Pražanů je nezná. Někteří je mají spojeny s někdejší beznadějnou iluzí “socialistické vesnice” na periferii Prahy, patřící do inventáře hlavního města,s jádrem vesnice - sídlem státního statku nebo JZD ve stavebně či historicky nejcennějším panském či farním velkostatku, s vystavenými fotografiemi nejlepších pracovníků zemědělských podniků...Všude byly pobořené a zanedbané kapličky, panská sídla, letoviska, vily, staré viničné usedlosti.Vždyť ve vesnicích právě v okolí Prahy byli dozorující aktivisté z řad “revoluční třídy” nejaktivnější ve své zášti proti bohatším, pobožným, přičinlivým.Však si to v padesátých letech mohli s požehnáním režimu vyřídit v intencích svého nejintenzivněji prožívaného rezidua - závisti - se svými protipóly - sedláky, statkáři, majiteli dvorů, domů, vil. Obě obce si to prožily.Od padesátých let minulého století, zejména pak v sedmdesátých letech, pod absurdním socialistickým heslem “Hledáme nové rezervy!” funkcionáři hledali a rozorali v krajině vše, co se dalo: polní cesty, úvozy, remízy, sady, vykáceli stromy, vše, co ohraničovalo někdejší pole a louky. Vše, co připomínalo soukromé vlastnictví, předávané z generace na generaci, muselo být odstraněno, utajeno.Zdá se být zázrakem, že od poloviny devatenáctého století se zde nekonalo ničení tohoto sídla a krajiny v podobě úplného odvodnění potoků, výstavby předměstských továren či provozů, zintenzivněné právě v padesátých letech a později.Žádné panelové sídliště, žádný pozůstatek socialistického podniku, žádný dálniční přípoj, žádné milionářské městečko, žádný hypermarket. Zatím bez velké dopravní zátěže.Obě obce dosud svou historii ustály. Uchovaly si nejen malebnost a blízkost přírody, ale i svéráz svých dvorů, zahrad, potoků, obnovených kaplí, ůchvat údolí. Spíše zde vznikala vilová suburbia či malé chatové kolonie. Lysolaje i Šárecké údolí zapadají do krajiny a v jejich obraze převládá zeleň. Většina staveb zde má jen jedno či dvě patra, proto horizonty působí příjemným venkovským dojmem. Stromy v zahradách i v nivách potoků vyčnívají a lemují cesty, procházející vesnicemi, i podél obou niv.Nad údolími se nachází pole a kus lesa, nenahraditelné refugium mnoha volně rostoucích chráněných rostlin a živočichů. Kostel svatého Matěje na nedalekém vrchu - Babě - je vidět z dáli a ze všech stran: je pozoruhodný svým umístěním. “Je korunou návrší, ovládajícího kraj.......pozvedá pozemšťana k nebesům a nebesa sklání k zemi ,,,,, je dokladem cítění, jež chápe prostor jako sílu, plnící jisté úkoly.......” čteme u historika Zdenka Kalisty.Život lidí v těchto obcích není zcela poměšťěný v duchu dnešní postmoderní rutiny.Lidé se zdraví, povídají před samoobsluhou či před domem, scházejí se u pramene Lysolajského potoka či o slavnostech v Houslích, z hospody je slyšet halas a smích. Lidé jsou zde vnímaví k místním hodnotám. Svědčí o tom mohutná občanská iniciativa,jež před nedávnem zvrátila podnikatelský záměr necitlivých investorů, kteří usilovali o zničení historické i environmentální ceny místa, kulturní povědomí obyvatel obcí, i celého velkoměsta. Fotografie byly pořizovány na celém území Lysolaj i Šáreckého údolí.Při pozorováních ze vzdálenějších míst byl stále odhalován duch místa, které ještě “není turistické.”Fotografický dokument není zcela ukončeným dílem o dvou vesnicích v Praze. Je spíše podnětem, jenž klade otázky, či spíše výzvou, aby krajiny, jež v sobě nesou znamení času jej unesly i v budoucnu.
