Slatiny | Afisphoto

kolonie Na Slatinách

Největší pražská nouzová kolonie Na Slatinách vznikla kolem roku 1924 v bažinatém území na hranici katastrů Michle, obcí Záběhlice a Strašnice, které byly tehdy připojeny k hlavnímu městu. Více než 400 objektů v několika katastrálních územích dostalo zvláštní řadové číslo – číslo nouzové. Kolonie byla podle Slatinského potoka a postupně se rozšiřovala směrem k elektrorozvodně a seřaďovacímu nádraží. Období intenzivního budování kolonie, posíleno hospodářskou krizí, trvalo do roku 1936. V šedesátých letech zde byl provozován už jeden obchod, zmizela poslední hospoda, nicméně kolonie si až do devadesátých let zachovala zhruba původní vzhled i když na místě původní zástavby byly postaveny budovy odstavného nádraží Praha – jih, administrativní budovy Československých státních drah a budova společnosti Sitel.

V kolonii dodnes najdeme několik původní domků, původní uliční síť a atmosféru příměstské periferie. Část rodinných domků slouží jako trvalé bydlení, některé uvolněné pozemky po demolicích obsadili zahrádkáři, některé objekty v lokalitě obsadili lidé bez domova. Území je dnes součástí širšího rozvojového území „Brownfield Bohdalec-Slatiny“. V roce 2019 schválila Městská část Praha 10 urbanistickou studii a další nová studie vznikla v rámci posledního Metropolitního plánu. Praha - stejně jako většina měst planety - se rostoucí měrou potýká s krizovými jevy jako jsou znečištěné ovzduší, nadměrný automobilismus, překračování hlukových limitů a urbanistická standardizace. Podle Metropolitního plánu bude možné část stávající zelené plochy a parků, včetně oblasti Slatin - Trojmezí zastavět. Od roku 2016 o možnost zachování charakteru místa usiluje spolek Za Slatiny, z. s.

Miloš Vojtěchovský, červen 2022

Pocta chudé architektuře

Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy v roce 2022 v novém konceptu plánu územního rozvoje uvádí celkem 940 hektarů tzv. “transformačních území”.
Z hlediska předpokládané míry změn Metropolitní plán městská a krajinná území člení do tří kategorií:

a) stabilizovaná: s předpokladem zachování dosavadního charakteru, popřípadě
s možností dílčího doplňování a dílčích změn při zachování charakteru.
b) transformační: s předpokladem rozsáhlejšího doplnění, popřípadě změny dosavadního charakteru.
c) rozvojová: s předpokladem zásadní změny charakteru založením nové urbánní nebo krajinné struktury.

(www.praha.eu)

S navrhovanou průměrnou hustotou 25 až 30 000 obyvatel na čtvereční kilometr by taková „rozsáhleji doplněná“ podoba transformačního území mohla představovat třeba výstavbu nové městské části pro 100 000 občanů. V posledních letech také v Praze vyrostlo a stále vyrůstá mnoho podob velkých developerských projektů s bytovou zástavbou: Smíchov City, Rohan City, Žižkov City (Sekyra Group), Nová Waltrovka, Nuselský pivovar, Masaryčka (Penta), Palmovka a Bubny-Zátory (PDS). Jak mohou další “transformační plochy” po svém dokončení vypadat a nabízejí se nějaké varianty?

Stávající verze Metropolitního plánu z celkového území Prahy vyčleňuje 19 „rozvojových ploch“. Většinu architekti a urbanisté označují jako “brownfields” – pojem charakterizující zanedbané, průmyslově degradované, často znečištěné území v důsledku průmyslové činnosti (bývalé sklady, zrušené továrny, nákladová nádraží, terén jejichž ekonomický potenciál se změnil). V několika brownfields, kupříkladu na Rohanském ostrově, Žižkovském nákladovém nádraží, Smíchovském vlakovém seřadišti, Masarykově nádraží, kolem Michelské plynárny byly stavební práce v poslední době již zahájeny. V současnosti se chystá bloková zástavba například na bývalém nákladovém nádraží Bubny (Praha 7), nebo v oblasti tzv. Trojmezí, tedy na pomezí městských částí Praha 4, 10, 11 a 15 – včetně “transformační plochy” Bohdalec-Slatiny.

Velké rozvojové území (VRÚ) Bohdalec – Slatiny (brownfield Strašnice) je jedno z nejrozsáhlejších rozvojových území katastru hlavního města Prahy: rozkládá se na dvou čtverečních kilometrech plochy (197 hektarů) a zasahuje do městských částí Vršovic, Michle, Strašnic a Záběhlic. Ze tří stran Slatiny svírají železniční tratě, Odstavné nádraží Michle a Michelská plynárna, z východní strany stavba Jižní spojky Městského okruhu. Dělnická kolonie Slatiny vyrostla před stoletím spontánně na zelených a zemědělských pozemcích kolem Slatinského potoka s mokřadním biotopem. Kolonie Pod Bohdalcem, navazující na několik ulic legálního sociálního bydlení Sedmidomky již z větší části zmizela v 70.letech. V roce 1999 byla na celou lokalitu uvalena stavební uzávěra, která majitelům pozemků v kolonii brání o svůj majetek pečovat. Infrastruktura je v současnosti označována jako “zanedbaná”, veřejná zeleň jako “neupravená”, ale stále jde o relativně klidnou zónu mezi betonem okolních dopravních komunikací.

Slatiny od 50. let minulého století spadají do kategorie “neudržovaných” a nechtěných lokalit. Přestože tam lidé žijí ve vesnických poměrech už sto let, urbanisté a investoři je označili jako industriální “brownfield”. V návrhu Metropolitního plánu z roku 2014 byla podobná území označena jako „městská džungle“. Mohou mít sice „dílčí přírodovědecké hodnoty“, ale jejich zařazení do budoucího městského plánování „je nežádoucí“. Z perspektivy úředníků, podnikatelů a plánovačů představují hlavně „nevyužitý potenciál”, kde nyní převládá “chaos, nepořádek a nebezpečí“. V aktuální verzi MP (2022) jsou Slatiny označeny jako „heterogenní struktura“, tedy „urbánní struktura kombinující více typů zástavby a různého využití zpravidla v oddělených budovách vedle sebe (horizontálně). Jde o strukturu různých přechodových území mezi středem a okrajem města s různorodým výškovým uspořádáním.“ Celé rozvojové území (VRÚ) Bohdalec – Slatiny spadá pod kategorii „zastavitelná obytná lokalita“, což je „smíšené obytné město, které zahrnuje bydlení, veřejnou vybavenost, veškeré služby zahrnující pracovní příležitosti, a jejich kombinaci.“ (https://plan.praha.eu) Je bývalá nouzová kolonie Slatiny včetně okolí skutečně jen ošklivý, nebezpečný a zapomenutý kout bývalé pražské periferie? Je to svědectví o zanedbané, snad romantické minulosti Prahy, ukázka chudých a nespravedlivých poměrů předválečné republiky a špatné sociální politiky tehdejších úřadů? Nemohla by sloužit jako inspirace, příklad měst věku post-antropocénu? Možná, že takový „zanedbaný“, „heterotopní“, nebo „vágní“ terén nám může posloužit jako ukázka toho, jak naši předkové dokázali žít udržitelně a přežít úsporně? Neměli bychom si těchto „zapomenutých“ a „ubohých“ lokalit vážit, udržovat je a chránit? Uchovat příštím generacím?

Jak budou vypadat města za 20, nebo za 50 let? Probíhající změny klimatu nevyhnutelně mění podobu krajinu. Nedostatek vody a extrémní výkyvy počasí zasahují přírodu, ale jejich důsledky pocítí zejména obyvatelé velkých městských aglomerací. Rozsáhlé betonové plochy, sítě dálnic, dlažby městských novotvarů jako je například „smart city“ za Masarykovým nádražím, či u nákladového nádraží Žižkov se v létě stávají horkými ostrovy, kde stoupají teploty k 50 stupňúm. Nájemníci luxusních interiérů jsou vysokých teplot ušetřeni, za cenu klimatizace. Taková architektura a zástavba přispívá ke zhoršení klimatické krize a nelítostně tlačí stoupající křivku ekologické degradace prostředí i našich životů. Praha – stejně jako další světová města – se stále potýká se znečištěným ovzduším, nadměrným automobilismem, překračováním hlukových limitů. Metropolitní plán situaci, zdá se, spíš zhoršuje, než aby ji z dlouhodobé perspektivy řešil: další zelené plochy a parky umožní developerům a investorům zastavět. Bude možné kácet další stromy podél komunikací, a „revitalizovat“ poslední zbytky vesnických lokalit okolo Prahy a přestavět je na rezidenční čtvrti. Totéž platí pro „VRÚ Bohdalec – Slatiny“.

Za Spolek pro ochranu chudé architektury Petr Stibral, Miloš Vojtěchovský, červen 2022