Krátký život psa Lorda. /Foto: Viktor Fischer, Afisphoto, 1997 - 1998/ Život na zemědělském statku je soužití s přírodou víc než kdekoliv jinde, provázaný s roční dobou, počasím, se zvířaty. Nejenom užitkovými, ale i těmi vlastně pro radost, doprovázejícími člověka od nepaměti...Psa Lorda si přivezli, byl mu asi rok, psí kostlivec určený k utracení. Ještě po dvou měsících se mu daly bez problémů spočítat žebra. Nejhodnější pes na světě, nekonečně vděčný svým zachráncům za vysvobození z trýzně. Až po několika měsících se odvážil vyjít se svým pánem za hranice statku, po několika krocích se ale zastavil a vrátil domů, nechtěl opustit bezpečí svého nového domova a jít někam tam, odkud ho přivezli.
Časem se uklidnil, zvykl si na nové prostředí, lidé i všechno to dění okolo se stalo součástí jeho života. Byl všude a nikde, energií svého mohutného těla jakoby všem pomáhal při v tom každodenním shonu.
Pokaždé když jsem přijel, byl první, kdo mě nadšeně vítal a já se na něj těšil. Tak uběhl rok. Při mé poslední návštěvě mě již Lord nepřivítal. S novým a nepoznaným pocitem svobody se zaběhl do blízkého lesa a tam ho zastřelil myslivec.
